Film absolventky ateliéru Kateřiny Hejnarové Poslední ať zhasne byl vybrán do soutěže studentských snímků na mezinárodním festivalu Nezlomní a obětovaní 2023, který pořádá Muzeum paměti XX. století. Promítání v pražském kině Atlas proběhne již 2. 11. od 16h.
Na Spotify Divadelní fakulty JAMU jsou nyní k poslechu minutové hry studentů ateliéru RTDS, které vznikly v rámci předmětu Teorie dramatu ve spolupráci s herci z ateliéru Muzikálové herectví!
V trojici mikrodramat můžete jako první slyšet „Přemlouvání“ Kláry Salcmanové, následně hru „Paraziti v ráji“ Ondřeje Hybáška a konečně „Dáš si čaj?“, které napsal Vojtěch Rikan.
Křest má každý druhý, ale co takhle knihu obřezat? A proč ji neobřezat hned natřikrát a k tomu pokaždé v jiném městě? První obřízka proběhne v Brně, druhá v Mostě a třetí v Praze.
Srdečně vás zveme na brněnskou slavnostní obřízku básnické sbírky Tomáše Henryho Abrahama Prasklé bubliny. Celý večer bude koncipován jako básnické čtení, takže se můžete těšit i na zajímavé básníky a básnířky brněnské scény a svým krásným zpěvem jej ozvláštní Tom Oakland.
Dům Skleněná louka
23. října proběhla literární obřízka básnické sbírky T. H. Abrahama Prasklé bubliny doprovázená autorským čtením, na němž svou poezii představil také posluchač ateliéru RTDS Vojtěch Rikan. Celý večer pak hudebně doprovodil absolvent ateliéru Tom Oakland.
Děkujeme za příjemné setkání a těšíme se na další!
Loňští uchazeči přijatí k bakalářskému studiu v nedávno úspěšně zakončili svůj první rok na JAMU. Mezi nimi je také Vojtěch Rikan. Rozhovor o jeho dojmech z přijímacího řízení a prvního roku studia s ním pořídila Klára Salcmanová.
První otázka, Vojto. Proč ses hlásil zrovna na JAMU?
Náhodou, paradoxně. Chtěl jsem dělat něco, kde budu moct psát, protože mám pocit, že to je jediná věc, která mi momentálně jde. Takže moje první cesta směřovala na žurnalistiku, což nevyšlo. A tak jsem se potom dost čirou náhodou dostal na JAMU. Byl jsem nucen k tomu, abych šel na činohru, což jsem nechtěl. A když jsem tak prolézal ty obory, protože mi kamarád říkal, že si stoprocentně musím podat přihlášku a že sem prostě musím chodit, tak jsem narazil na RTDS a říkal jsem si, že to je to, kde bych se mohl uplatnit a kde by to mohlo být super.
A jsi rád, že to na žurnalistice nakonec nevyšlo?
Jo. O žurně jsem se potom dozvěděl věci, které nejsou obecně negativní, ale pro moje osobní potřeby studia by se to dost rozcházelo v tom, co od toho očekávám a co bych musel dělat. A myslím si, že by mě to spíš trápilo než bavilo. Takže jsem rád, že jsem na JAMU a ne na MUNI.
Vojtěch Rikan (soukromý archiv)
Jsi spokojený s tím, jak probíhalo přijímací řízení na JAMU?
Jo, určitě. Čekal jsem, že se budu muset hodně předvést. Takže, když jsem četl, co bude součástí, byl jsem vlastně docela vyděšený. Ale jsem rád za to, jak to probíhalo, protože si myslím, že to bylo super vystoupení z komfortní zóny. Museli jsme psát na zadání přímo na místě, na což jsem do té doby nebyl zvyklý, zvlášť omezeném čase. Ale dopadlo to dobře, což je jasný, jinak bych tu vůbec nebyl. Nakonec to bylo dost příjemný a myslím, že mě to docela i připravilo na to, co to studium bude potom znamenat.
Co se ve tvém prvním roce studia ukázalo jako největší výzva?
Určitě technická stránka věci. Velmi brzo jsem zjistil, že těch věcí, které musíme nějak stříhat, upravovat a dělat, je docela hodně, a u spousty věcí to pro mě byla v něčem dost novinka, ačkoliv jsem s tím měl nějakou předchozí zkušenost. Tak jsem zjistil, že ty věci, které už umím, mi nestačí a že jsou dvě možnosti: buď že se to naučím z hlediska teorie, nebo budu experimentovat. A u té druhé formy jsem vlastně do teď. Zatím to vychází. I když to bylo dost náročné v tom, že jsem si nebyl jistý, jestli je ten výsledek kvalitní. Ale nějak jsem se tím naučil nestresovat. A momentálně je to pro mě pořád výzva, protože stále musím překračovat hranice a chodit do míst, kde jsem nebyl. Ale momentálně je to víc zábava, než problém.
Povedlo se ti někam dostat tvoje práce? Můžeme si je někde poslechnout?
Práce se podařilo dostat na různá místa, hlavně do rozhlasu, skrze naše úžasné vyučující. V nejbližší době se můj dokument, který jsme dělali do rozhlasového praktika, dostane do Proglasu a na Český rozhlas. Vyšel i můj fejeton, ale ten už se dohledat nedá. Ale tak nějak doufám, že postupem času těch věcí bude přibývat. Myslím si, že tohle je zrovna ten materiál, za který se nestydím a který ukazuje, co dělám a co dělat budu.
Co první rok studia? Vypadal tak, jak sis ho představoval, nebo tě něco překvapilo?
No, vlastně tak napůl. Vypadal hodně tak, jak jsem si ho představoval v rámci toho, že budeme hodně tvůrčí a budeme dělat věci, které budou testovat limity umělecké tvorby. A to si myslím, že se povedlo a naplnilo to moje očekávání, ačkoliv některé věci samozřejmě byly těžší, než bych čekal. Co mě překvapilo v rámci roku, bylo to, kolik té práce nakonec bylo. Jakmile se začaly kupit projekty ve zkouškovém, tak těch věcí bylo hodně. Skloubit to tak, aby ty věci vyšly a aby ty výchozí práce byly dobré, mě stálo spoustu času i pár bezesných nocí a pohybování na hraně. Ale je to asi věc, se kterou se dá do budoucna pracovat. Takže celkový dojem byl rozhodně víc pozitivní než negativní. Ukázalo mi to věci, se kterými se dá do budoucna pracovat tak, aby mi můj pobyt na JAMU ztěžovaly co nejmíň a spíš mě posouvaly.
Co bys poradil lidem, kteří uvažují o podání přihlášky na RTDS?
Poradil bych, že se to určitě hodí zkusit, protože ty věci, o které se dá v průběhu studia zajímat, je poměrně dost. To je super. Protože jsem při studiu zjistil, že každý z nás vyniká v něčem jiném. Jsou tu lidé, které víc zajímá film, audio, nebo psaní. Všechny ty věci jdou skloubit dohromady a každý se ve finále, ač se věnuje všemu, může zaměřit na to, v čem skutečně cítí že je dobrý a je jeho téma. A to si myslím, že je super, protože se člověk může vyvíjet vlastním směrem a zároveň dělá věci, které můžou být pro spolužáky i lidi z ostatních ateliérů inspirující. Dá se potom dostat i k nějaké spolupráci. Zrovna to vzájemné obohacování je na tom obzvlášť super. Cítím, že věci, co děláme na našem ateliéru nejsou zatížené striktním zadáním, ale že spíš musí promlouvat z nás, a že se vždy dá najít cesta, kdy je ta věc přínosná. A pozitivní je i to, že to není brané jako problém, ale jsou v tom lidi podporovaní. To si myslím, že je způsob, jakým se má přistupovat k umění, jak se člověk může posouvat a vyvíjet.
Český rozhlas Vltava opět vysílá tvorbu studentů ateliéru RTDS!
Výsledky úsilí mladých autorů doplněné o rozhovory s vybranými autory si můžete poslechnout v rámci pořadu Radiodokument již tento čtvrtek 5. 10. ve 20:00. Tak neváhejte a nechte se unášet na rádiových vlnách Vltavy!
Ve středu 20. září proběhla v Kině Art předpremiéra dokumentárního filmu Barbory Fukalové a Jana Rece Řeč jako suvenýr. Práce na portrétu české řeči, která dodnes přežívá v nám na první pohled velmi vzdálené kultuře, zavála autory až pod modré nebe mongolských stepí – a nyní se snímek chystá vstoupit na scénu filmových festivalů. Přejeme hodně štěstí!
Do rozlehlé krajiny, kde duje vítr a líhnou se hříbata, kde Bůh má místo zvonů mlýnky a kde člověk není mírou všech věcí, přicestovala v nomádských kapsách řeč a už tam zůstala. Docela malá, skrz naskrz česká řeč teď zní stepní trávou pod věčně modrým mongolským nebem – a zdá se, že bude znít i dál.
Dokumentární snímek Řeč jako suvenýr zachycuje esenci češtiny a česky mluvících Mongolů, kteří udržují mateřštinu dokumentaristů živou.
Kino Art
Film Řeč jako suvenýr vznikl v rámci projektu Specifického výzkumu DF JAMU.
První z ateliérových akcí tohoto semestru bude série workshopů doktorandky Silvie Divékyové věnovaných americké filmové scenáristice a možnostem jejího uplatnění v evropském kontextu. Silvia Divékyová vychází ze svého projektu specifického výzkumu a jejím klíčovým tématem se stanou proměny zpracování známého příběhu Octava Mirbeaua v závislosti na roce či zemi zpracování, ale i tvůrčí invenci autorů.
Jedním z hostů festivalu Měsíc autorského čtení byl v červenci také norský dramatik Fredrik Brattberg. Spisovatel, který se původně živil jako hudební skladatel, následně uspěl v zahraničí jako autor divadelních her a dnes patří k nejčastěji inscenovaným norským dramatikům v mezinárodním prostředí. (…)
Ve hře Návraty, kterou na Měsíci autorského čtení představil, využívá Fredrik Brattberg svůj specifický skladební postup: neustálé opakování jednotlivých motivů a scén, skrze něž je děj postupně transponován do nových souvislostí. Herci i publikum jsou tak vedeni k novým interpretacím. Toto prozkoumávání dramatického okamžiku – v případě Návratů extrémní situace rodičů po ztrátě syna – skrze jeho prodlužování až k neúměrnosti může připomenout techniku režiséra Ingmara Bergmana, jenž ve svých filmech nechával kameru upřenou do tváře protagonistů na samou hranici únosnosti. Až do okamžiku, kdy se škála hereckého gesta vyčerpala a na kratičký okamžik bylo do obrazu vyvoláno cosi ukrývajícího se v hloubi lidské duše za ním.
ČRo Brno
Rozhovor Kateřiny Hejnarové s dramatikem Fredrikem Brattbergem poslouchejte ZDE.
I v letošním roce byla tvorba absolventů ateliéru RTDS nominována na prestižní rozhlasové ocenění Prix Bohemia Radio. O hlavní cenu v kategorii podcast se tentokrát uchází Šachová hra absolventa Vladimíra Marečka – technicky inovativní paměťová audiohra vytvořená pro vidící i nevidomé hráče. Gratulujeme a přejeme hodně štěstí do soutěže!
Co se skrývá na pozadí zdánlivě banální šachové partie? Klára pravidelně usedá se svým ošetřovatelem k šachové hře. Pár tahů stačí k tomu, aby se začaly vracet staré vzpomínky a kdysi tak známé melodie. Můžeme se však na lidskou paměť zcela spolehnout? Minulost nemusí být vždy taková, jak se na první poslech jeví. Následujte zvuk a pomozte Kláře odhalit vše, co se z jejích vzpomínek vytratilo.
Pořad k 100. výročí úmrtí spisovatele Karla Klostermanna. Zazní pásmo Barbory Fukalové, v němž nás „svou“ Šumavou provedou Karel Klostermann, Eliška Krásnohorská a Adolf Heyduk. Současnou Šumavou pak Alenu Blažejovskou provázejí básníci Ondřej Fibich, Radek Štěpánek a literární vědec Michal Hořejší.
ČRo Vltava
Dramatické literární pásmo Barbory Fukalové v pořadu ze série Večery na téma, který připravila a uvádí pedagožka RTDS Alena Blažejovská, poslouchejte ZDE.